Na ne zcela zaplněném nádvoří blanenského zámku začala minulou neděli turistická sezona spojená s vernisáží výstavy "Ze starých salonů, almar a truhlic". Muzeum Blansko společně s informační kanceláří Blanka spojilo své síly a zahájilo tak sezonu u příležitosti této vernisáže.

Po několika úvodních proslovech nastoupila skupina historického šermu Martýři se svým vystoupením "Vincenzo a kavalíři". Následně poté byla zahájena vlastní výstava ve které bylo možno shlédnout několik kolekci starých lidových oděvů z pozůstalosti sourozenců Kotulánových, vzácná sbírka perleťových knoflíků pana Tesaře z Krásenska a měšťanský salon z přelomu 19. a 20. století s dobovým nábytkem. Pokud "nestíháte" nic se neděje výstava bude k nahlédnutí v síni "Sklep" až do konce ledna roku 2005.

Závěřečný program "obohatilo" drobné občerstvení a inspirativní vystoupeni spoře oblečené břišní tanečnice Margaret. No alespoň ta dala inspiraci co ve slunečnou neděli odpoledne opravdu vytvářet:-).

Čamrdář a perleťové knoflíky

Knoflíky patří k drobnostem, jejichž důležitost si uvědomíme, až když je ztratíme. Potkáteme kominíka a marně hledáme na svém oděvu knoflík, je to hodně velká smůla. Nemluvě o tom, když se utrhne ten nejdůležitější knoflík na kalhotách. K čemu takový konflík je, není potřeba nikomu vysvětlovat, zato jak se vyrábí sotva kdo ví.

Dělníkovi, který perleť zpracovával, se říkalo čamrdář, knoflíkům čamrdy. Čamrdář nejdřív z lastury dutým vrtákem vyvrtával kolečko. To pak rozsekával, obrušoval, trádoval, dírkoval a zdobil. Knoflík se pak ještě hladil a leštil v dřevěném soudku. K tomu krom čamrdářského ponku potřeboval i speciální nářadí, které si sám vyráběl, jako sekáč, turchšlág průbojník, pouzdro a nůž upravený z pilníku. Půra je vrtáček a fírka či holcna je přípravek k vrtání dírek. Půrmašina je část ponku koník, pohybující se do záběru díky šroubu zhotovenému kovářským způsobem - navinutím železné tyče na kulatinu. Rondely se upínaly do dřevěného sklíčidla stahovaného rohovinovým kroužkem. Lasturu při odvrtávání dělník držel v ruce, zbytkům se říkalo obchol. Po velkých knoflících se z něj ještě znovu odvrtávaly malé knoflíčky.