Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) získal v posledních letech poznatky o snaze soutěžitelů s dominantním postavením, zejména na dynamicky se rozvíjejících trzích, mezi něž se řadí telekomunikace, farmacie, elektrotechnika, výpočetní technika, udržet si své silné postavení na trhu. Tito soutěžitelé přitom často využívají i praktiky, které jsou v rozporu se soutěžním právem. Mezi ně se řadí i poskytování tzv. věrnostních rabatů (tzv. fidelity rebates). Již v judikátu Evropského soudního dvora v případě Hoffmann La Roche z roku 1979 bylo konstatováno, že soutěžitel s dominantním postavením na relevantním trhu si váže své odběratele poskytnutím tzv. věrnostního rabatu za jejich slib uskutečňovat převážnou část nákupů exkluzivně u dominantního dodavatele. Pointa je ta, že právě na základě tohoto slibu nebo závazku odebírat výrobky výhradně od dodavatele, což se také vyskytuje velmi často, jsou poskytovány věrnostní rabaty. K jejich projednávání dochází písemnou nebo ústní formou a v podstatě ve svém důsledku vedou k cenové diskriminaci odběratelů, kteří tento slib nedali.

  Věrnostní rabaty jsou poskytovány individuálně pro různé odběratele, zejména podle toho jaké byly např. jejich celkové odběry za předchozí roky. Progresivní nárůst výše věrnostního rabatu je přitom odvislý od podílu kontraktovaného zboží z celkové roční poptávky odběratele. Například jestliže odběratel odebere 80 procent z celkového množství zboží, dostane dvouprocentní rabat. Když ale odebere 60 procent pak je rabat jen jednoprocentní. Takový systém aplikovaly například společnosti Hoffmann-LaRoche, Michelin, British Plasterboard nebo Soda Ash. Tyto případy řešila Evropská komise.

  Jinými rovněž nedovolenými rabaty jsou tzv. agregované rabaty (aggregated rebates). Dodavatel vlastně poskytuje odběrateli takový rabat tehdy, když nakoupí všechny nebo převážnou část druhů výrobků vyráběných tímto dodavatelem. Např. instalatérská firma nakoupí vany, umyvadla, toaletní mísy, dlaždice do koupelen a bidety. Kvůli rabatům je odběratel rafinovaným, nenásilným způsobem nucen odebírat téměř všechno od dominantního dodavatele. Když to shrnu, věrnostní rabaty (podmíněné slibem či závazkem odebírat pouze od jednoho konkrétního dodavatele), nebo agregované rabaty, když jsou aplikovány dodavatelem v dominantním postavení, jsou Evropskou komisí a Soudním dvorem kvalifikovány jako porušení článku 82 Smlouvy o Evropských společenstvích. U nás by to bylo posuzováno jako zneužití dominantního postavení ve smyslu § 11 zákona o ochraně hospodářské soutěže.

  Dodavatel v dominantním postavení se snaží poskytnout individuální věrnostní a agregované rabaty zejména v případech pro něj zajímavých a perspektivních odběratelů, nebo jedná-li se o to, získat zpět ztracené zákazníky. Tito odběratelé se za to, že dostanou věrnostní nebo agregované rabaty, zaváží odebírat exkluzivně a dlouhodobě výrobky či služby pouze od poskytovatele těchto rabatů. V podstatě jde o způsob vázání si odběratele. A to i v případech, kdy k uzavření smlouvy dochází na základě žádosti samotného odběratele. Takovýto přístup byl aplikován například společností Český Telecom a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže za něj uložil pravomocně pokutu 81,7 mil. korun. V jiném případě šetřeném Úřadem dodavatel v dominantním postavení poskytoval individuálně věrnostní rabaty ve výši 40 až 90 procent z ceníkových cen, pokud smlouva o odběru bude trvat 5 let.

  Na druhé straně jsou však i rabaty, jejichž aplikace je tolerována, a které nejsou kvalifikovány jako porušení pravidel hospodářské soutěže. V evropském soutěžním právu jsou povoleny rabaty, jež se vážou na odebrané množství výrobku (množstevní rabaty). Stejně tak jsou přípustné rabaty odvislé od vzdálenosti zákazníka. Dodavatel s dominantním postavením může rovněž poskytnout rabat odběrateli, který platí za obdržené zboží v hotovosti. Protisoutěžní nejsou také rabaty poskytované na různé promoční akce, které ve prospěch prodeje výrobku dodavatele zabezpečí odběratel. Jestliže odběratel koupí všechny velikosti jednoho výrobku, mohl by dostat rovněž, v souladu se zákonem, další rabaty. Např. v případě Coca-cola Evropská komise shledala poskytování rabatu za nákup všech velikostí jednoho výrobku nebo za zajištění promočních akcí pro výrobky dodavatele, za něco, co nemůže narušit hospodářskou soutěž, na rozdíl od věrnostních a agregovaných rabatů. Jinak řečeno pokud kupříkladu dodavatel stavebního materiálu poskytne rabat 10% jednomu odběrateli a někomu jinému rabat 2 % a důvod bude ten, že druhý odběratel nenakoupil všechny nebo převážnou část druhů výrobků, pak je to v rozporu se soutěžním právem. Jestliže je však výše rabatu vázána na kvantitu odebraného zboží, nebo souvisí se zohledněním vzdálenosti, do které je nakoupené zboží dopravováno, či se jedná o platbu v hotovosti, pak je všechno v pořádku.

Josef Bednář, předseda ÚOHS

Informace poskytl: Odbor tisku a informací ÚOHS