Oznamuji, že po zvážení všech okolností jsme se ve shodě rozhodli, že ukončíme aktivní hraní. K tomuto rozhodnutí nás vedl vývoj událostí v kapele od února 2004, kdy Martin, Radim a Jana oznámili, že chtějí ukončit svoje účinkování ve Vermoně. My, zbylí členové, jsme se tehdy rozhodli, že budeme pokračovat a pokusíme se najít nové hráče.

Vývoj však ukázal, že Roman Dvořáček orientoval svůj zájem přece jen jiným směrem a jeho nenadálý odchod tomu nakonec dal i za pravdu. A noví kolegové nedokázali splnit kriteria účinkování ve Vermoně. A tak jsem se dne 17.6.2004 rozhodl, že své angažmá ve Vermoně ukončím rovněž a pokud nebude nikdo jiný z kapely chtít kapelu vést dál, ukončí Vermona definitivně svoje aktivní působení.

Když Vermona „podruhé“ vznikala v roce 1999, zakládali jsme ji v hospodě u Filků jako přátelské sdružení lidí, kteří spolu chtěli hrát a kteří chtěli navázat na její předchozí dlouholeté působení na místním hudebním „trhu“. Chtěli hrát lidem, kteří na její produkce chodily, zase jejich oblíbený hudební styl a oblíbené písničky.

To se asi podařilo, ale tak, jak běžel čas, měnily se zájmy členů kapely. Personální výměny byly lidsky smutné, ale na druhou stanu přinášely nový duch a impuls do dalšího hraní. Přelom roku 2003-2004 ale přinesl změny, které jsme už nepřekonali. A upřímně řečeno, ani se mi nechce je překonávat.

Z původní sestavy roku 2000 bych po odchodu Martina Štěpánka a Jany Pernicové zůstal sám a to je docela tristní. Vzpomínám si na různé rozhovory, které jsme v roce 1999 mezi sebou v kapele vedli a jako zlatá nit jimi se nesla idea „hrát spolu“. Panovaly tehdy mezi námi hodně dobré přátelské vztahy. A i když si nemyslím, že by nějak ochably, tedy alespoň z mé strany zůstávají stejné dodnes, tak přece jen – už spolu nejsme a nebudeme. Nikdy.

Dělat z Vermony „jinou Vermonu“, která by s tou „starou“ měla společné jen jméno, k tomu se nechci propůjčit. A i když vím, že to u ostatních kapel je celkem běžné a snad to ani jinak nejde, já to udělat nechci. Prostě chci, aby vzpomínky na Vermonu byly ve Vás, našich posluchačích, spojeny se vzpomínkami na Pavla Kršku, Janu Pernicovou, Martina Štěpánka, Jarka Musila, Radima Baisu, Marka „doktora“ Kalu, Petra Grima a všechny dříve působící hráče, zpěvačky i zvukaře a aby tato jména nebyla už nikdy a ničím znehodnocena.

Svoje závazky, které jsme ke dni - 3.7.2004 - sjednali, splníme, pokud o ně bude ze strany pořadatelů zájem. Protože kalendář akcí v mém počítači sahá do února roku 2005, považuji tento termín za krajní mez, kdy bychom chtěli ukončit ve stávající sestavě naše hraní.

Doufám, že Vy, naši milí a věrní fanoušci a fanynky, nám až do konce zachováte svoji přízeň a budete na nás vzpomínat jenom v dobrém… Bye, bye, baby good bye ...