Velmi populárním cílem českých turistů se v posledních letech stává Pobaltí, jenž je tvořeno trojicí menších zemí. A to Litvou, Lotyšskem a nejmenším Estonskem. Pobaltské státy jsou nám blízké nejenom svou vzdáleností, která je přibližně stejná jako oblíbené Chorvatsko, ale i podobnou minulostí.

Po první světové válce získali tyto země nezávislost, která však neměla dlouhého trvání. Okupovány byly Sovětským svazem i Německem. Po druhé světové válce se stali pobaltské státy na více jak čtyřicet let součástí Sovětského svazu. Nezávislost získali znovu až na začátku devadesátých let minulého století. Tato zkušenost však nezanechala na těchto zemích až tak velké šrámy, jak by se mohlo zdát. Dnes se jedná o poměrně vyspělé země.

První zemí, o které se zmíním v tomto krátkém seriálu, je Litva, která je nejlidnatější pobaltskou zemí. Hraničí s Polskem. Prvním velkým městem je Kaunas, který byl v minulosti i hlavním městem Litvy. Je to pěkné město s historickým jádrem velmi podobným řadě měst u nás. V centru města se nachází řada kostelů, galerie moderního umění, muzea a řada dalších pamětihodností. Nachází se zde i velké množství pěších zón a cyklostezek, což u nás není tak obvyklé. Kaunas je však také centrem průmyslu a obchodu. Již ve středověku byl významným obchodním centrem německých kupců.

Další významným městem Litvy je přístav Klajpeda. Jedná se o největší přístav pobaltských zemí. Nachází se v zálivu chráněném poloostrovem Kuržská kosa. Klajpeda je historickým univerzitním městem se spoustou pěkných budov. Přístav je však i výchozím místem pro cestu na poloostrov Kuršská kosa. Několikrát za hodinu z něj jezdí trajekt, který vás během deseti minut převeze na poloostrov. Zde pak vede napříč celým poloostrovem silnice až do městečka Nida, které je centrem poloostrova. V Nidě nachází spousta starých rybářských domků, kostel s hřbitov, ale hlavní atrakcí jsou písečné duny, jenž se nachází jižně od města. Potom, co člověk vystoupí na více než šedesát metrů vysoké kopci z písku, připadá si jako na poušti. Na největší z dun můžeme vidět kamenné sluneční hodiny. Některé duny jsou neustále v pohybu a v minulosti zasypali několik rybářských vesnic.

Zajímavým místem v severní části Litvy je hora křížů, nedaleko města Šiauliai. Na tomto malém pahorku, jenž se stal poutním místem, se nachází obrovská spousta křížů a křížků nejrůznějších velikostí. Nedaleko se nachází nově postavený kostel s klášterem františkánů.

Poslední zastavení budu věnovat hlavnímu městu Litvy Vilniusu. Vilnius, s počtem obyvatel přes půl milionu, je jedním z největších měst Pobaltí. Centrum města je poměrně rozsáhlé s velkým počtem historických památek, kostelů a muzeí. Asi nejvýraznější částí je Katedrální náměstí s katedrálou a věží uprostřed. Dnešní podoba katedrály pochází z let 1783 až 1801. Na kopci nedaleko náměstí se nachází zbytek hradu, tvořený věží s vyhlídkou a hradbami. Odtud potom jezdí lanovka dolů ke Katedrálnímu náměstí. Zajímavostí také je, že v Litvě a všeobecně v Pobaltí mají zálibu v budování kopií již neexistujících historických staveb jako jsou hrady a zámky. Díky tomu můžeme ve Vilniusu vidět jak opět roste část hradu, která se nedochovala. Zajímavý zážitek poskytuje též návštěva muzea v bývalé budově KGB. Zde je podrobně zmapován odboj Litevců proti sovětské okupaci, až z toho člověka občas až mrazí. Muzeum je umístěno v suterénu budovy, kde bylo původně vězení.

Tolik stručně o Litvě. V této zemi je toho k vidění podstatně více, ale to by bylo na dlouhé povídání. Příště se těším na cestu Lotyšskem.