Pardubice. Město perníku ale i sportu. Rok co rok se zde v říjnu koná Velká pardubická. Nejslavnější dostih v České republice.

Letos slavila Velká pardubická výročí. Od jejího založení uplynulo již 130 let, ovšem tento rok se jela teprve 114. „Velká“. Ten rozdíl v číslech byl způsoben dvěmi světovými válkami.

Pardubice se na tento závod dobře připravily. V okolí silnic nechyběly cedule, které zmateným řidičům napovídaly, kterým směrem se vydat. Parkoviště bylo umístěno na místní letiště, kde již od rána pobíhalo mnoho pořadatelů.

Jakmile jste vystoupili, čekala na vás kyvadlová doprava, která nepřetržitě jezdila z parkoviště na závodiště. U vchodu čekali pořadatelé a dva detektory kovů. U vstupu se tlačilo více nedočkavých návštěvníku. Naléhali na pořadatele, aby bylo vše urychleno. Ostraze nebylo učiněno za dost, když byli vpouštěni i lidé, kteří „pípali“.

V okolí závodiště nesmělo chybět nespočet stánků s občerstvením. Davy lidí proudily sem a tam. Pardubicemi zněla angličtina, němčina, polština, ale i další jazyky.

Ještě dopoledne bylo vše slavnostně zahájeno. Diváci pak začali žít alespoň na chvíli krásným stereotypem. Jít si vsadit na svého favorita. Shlédnout a doslova naplno prožít celý závod. Pokud se zadařilo, jít si vyzvednout výhru, a když ne, vsadit si na další závod.

Něco málo po půl čtvrté vše vyvrcholilo. Na start naklusaly koně a vše mohlo začít. Šlo o hodně. Závod byl dotován 4.445.000 Kč. Nejvyšší výhra v celé historii. Na vítěze tak čekalo něco přes 2 mil.

Diváci stáli a povzbuzovali. Když do cíle jako první doběhla Registana, velká favoritka, zněl mohutný potlesk. Kolem Petera Gehma se seběhli novináři, diváci si vyzvedli poslední případné výhry a pomalu se po ukončení přesouvali autobusy směrem k parkovišti.