Po devíti letech zavítali do České republiky se svou show proslulí Harlem Globetrotters. Tým "světoběžníků z Harlemu" byl založen v roce 1927 jako reakce na rasistické předsudky, kvůli kterým nemohli hrát hráči černé pleti v americké nejvyšší basketbalové soutěži - NBA.

Hala v Brně na Vodové byla jejich jedinou zastávkou v ČR v rámci evropského turné. Téměř zcela vyprodaná hala se těšila na neuvěřitelné kousky s balónem, které hráče proslavily po celém světě. Po pompézním nástupu začali za doprovodu hudby se svojí rozcvičkou. Jeden trik s míčem střídal druhý, a když předvedli "magic circle" - "pletýnku, či mlýnek", při kterém se hráči proplétaji v kruhu a všelijak si nahrávají - rozléhal se všude bouřlivý potlesk a jásot.

Hlavním programem bylo exhibiční utkání s týmem New York Nationals. Čekal jsem od zápasu příjemnou podívanou, ale již po pár minutách jsem byl zklamán. Utkání bylo velmi strojené. Vše nacvičené a předem dané. "Nepřesně" zahrané míče ve prospěch Harlemů, záměrné nebránění s následným efektním zakončením ve mně vzbuzovaly rozpaky nad celou podívanou. I rozhodčí patřil "k nim". Jeho trhavé pohyby ve stylu sira Raye Charlese sedícího za klavírem, při kterých komunikoval s hráči, byly opravdu neúnosné.

Celou show se snažil oživit svými legráckami největší šoumen a veterán týmu, dvaačtyřicetiletý Matthew "Showbiz" Jackson, který absolvoval celý program s mikroportem a celé dění komentoval. První dve čtvrtiny se vcelku i hrálo. Když během hry hráči předvedli onen proslulý "magic circle" ozval se opět ohlušující potlesk. Ale jeho opakované šesté, sedmé shlédnutí nás již nechávalo chladnými.

Přestávky mezi hrou byly vyplněny doprovodným programem pro diváky, kteří si tak mohli vyzkoušet rotaci balónu na prstu, střelbu na koš z invalidního vozíku o ceny, nebo si jen tak zatančit s jedním z hráčů. Další dvě třetiny už ale jen a jen upadaly a nebýt krásných slečen v hledišti, nebylo se pomalu, na co dívat.

V poslední desetiminutovce se již téměř nehrálo. Jakoby hráčům ani nešlo o to něco předvést. Zvali si na hřiště diváky a místo hry se s nimi snažili vtipkovat. A čas běžel a běžel. Jediné, co ke konci upoutalo mou pozornost, byla vtipně předvedená parodie na americký fotbal zakončená "touch downem" s následným "rewersem", při kterém hráči předvedli to samé, ale zpomaleně a od konce k začátku. Pak už jen následovalo rozloučení a autogramiáda učinkujících.

Nevím, jestli to bylo tím, že jsem se na celou akci tolik těšil, ale určitě jsem nebyl jediný, kdo ten večer odcházel malinko rozčarován. Výmluvné obličeje návštěvníků před halou jakoby říkaly, "Když jsem za to zaplatil šest stovek, tak se mně to přece muselo líbit a ne že ne!"

Basketbaloví kouzelníci bojují s globalizací