Po fotbalovém hřišti v Blansku se kdysi před léty proháněla podivná individua. Byla špinavá od škváry, v ruce měla kus dřeva a na hlavě hokejové helmy. Těžko by v té době někdo věřil, že si tyto postavičky jednou vybudují ve městě nejmodernější sportovní areál.

Ale po pořádku. Psal se rok 1988 a blanenští baseballisté mohli jen těžko tušit, že se jednou dočkají moderního stadionu. Také proto si jako první útočiště vybrali místní škvárové fotbalové hřiště.

"Všechno to začalo o rok dřív. To jsem byl jako tělocvikář na turistickém kurzu, kde jsme něco jako baseball hráli, samozřejmě pravidla byla téměř vymyšlená," vzpomíná dnešní kouč blanenského celku Jaroslav Krejčíř. "Na vysoké jsem si pak vypůjčil pálku ze dvacátých let. Hráli jsme tak, že jeden pálkoval a obíhal všechny mety s tím, že ostatní chytali míč a házeli ho rovnou na domácí metu." Tento první pokus se odehrál v únoru, v létě už se k pár nadšencům přidali další.

"Jako místo jsme si vybrali plácek na koupališti. A během týdne nás začalo chodit třicet," vypráví Krejčíř. "Tak jsem ve škole vypůjčil pravidla, opět historická z roku 1927." Není divu. Po roce 1948 se za komunistického režimu nemohl baseball jako kapitalistický sport rozvinout na vrcholnou úroveň.

"Jenže v 70. letech se to mělo změnit. V Praze na Letné měla hrát ambasáda Kuby, v čele s Fidelem Castrem, zápas proti našim baseballistům. Jenže Castro se den předtím opil na Slovensku a padlo to," říká Krejčíř.

Blanenští baseballisté se přesto chtěli prosadit jako oficiální tým. Napsali proto dopis na tehdejší tělovýchovnou jednotu Metra Blansko.

"Někdo nám poradil, ať se odvoláme na závěry XVII. sjezdu komunistické strany o tom, že mladí lidé mají sportovat. Ovšem velmi zdvořile nás odmítli," říká pobaveně Krejčíř. "Byli jsme nuceni založit vlastní klub. A tak jsme dostali první 3 tisíce korun. Mohli jsme nakoupit pálku, 9 lapaček a nějaký míč. Bylo to kubánské zboží na příděl. Samozřejmě to muselo být oficiálně schváleno." Blanenští tak mohli začít pořádat na fotbalovém hřišti baseballové exhibice. Dnes by se tyto zápasy mohly vysílat jako grotesky.

"Ivoš Kučera (pozdější hráč brněnských Draků a jeden z nejlepších českých pálkařů - pozn. aut.) vzal třeba nadhoz s rozběhem. Nechtěl si pak nechat vymluvit, že se to nesmí," popisuje Krejčíř. "Já jsem se zase hrozně divil, když mi protihráč skluzem u mety podrazil nohy. Začal jsem mu nadávat, a on mi vysvětlil, že to viděl někde v kině a zkusil to." Nezbývalo než si půjčit videokazety ze zápasů zámořské profesionální ligy MLB. Obkoukala se taktika, způsob nadhazování, autování. Postup na výsluní byl pak rychlou záležitostí.

Do extraligy se blanenský celek probojoval už v roce 1992. Škvárové hřiště vyměnil za stadion na sídlišti, který postavil na místě tehdejšího smetiště. V roce 1996 vybojoval historicky nejlepší umístění v extralize -3. místo a pomalu začal střádat plány na přesun na sportovní ostrov. Ten se začal naplňovat v průběhu roku 2003. A právě tehdy měli Blanenští namále. Místo postupu do play-off museli extraligovou příslušnost potvrdit v baráži s druholigovým celkem.

"Je to daň za budování nového stadionu," vysvětluje Krejčíř. "Třeba pražská Krč, když stavěla nový areál, tak dokonce sestoupila. Nám se to naštěstí vyhnulo." Nový stánek za téměř 30 milionů je však už téměř hotov. Vloni se dočkal mistrovství Evropy kadetů, letos dokonce šampionátu mužů, který se hraje v Česku vůbec poprvé.

"Místo pro stadion jsem měl vyhlídnuté dlouho, když to konečně vyšlo, tak se mi splnil sen," přiznává Krejčíř. "Pokud ale chceme živit areál nějakými akcemi, tak se musí dostavět v zázemí hlavní tribuny ubytovna. Pak budu úplně spokojený."

Zdroj: MF DNES