Zážitky i suvenýry, jaké nemá nikdo jiný, se může pochlubit Věra Lesná z Blanska. Ve své knihovně má například zub jeskynního medvěda či originál pravěké kamenné sekyrky. Mezi vzácnými archeologickými nálezy, krápníky i sbírkami minerálů doslova vyrůstala. I díky trojici jejích předků, které zná asi každý.

„Jindřich Wankel, lékař a speleolog - amatér působící v Moravském krasu, byl můj prapradědeček, archeolog, speleolog a objevitel Punkevních jeskyní Karel Absolon zase můj prastrýc,“ vysvětluje Lesná. Navíc zakladatel české onkologie Jaroslav Bakeš byl její dědeček.

Přesto se vitální čtyřiaosmdesátiletá dáma nehřeje na výsluní rodinných úspěchů. Ado jeskyní v Moravském krasu, jež jsou z velké části přístupné díky jejím předkům, chodí jako každý jiný platící turista.

„Vždycky se u nás setkávalo strašně moc lidí a vedly se učené debaty o nových objevech. Pamatuji si třeba, že když Absolon chtěl postavit brněnský Anthropos, sešla se kvůli tomu celá rodina. Probíralo se ale i to, že je nutné sehnat peníze na žebříky, když Absolon sestupoval na dno Macochy,“ vzpomíná Lesná.

„Moje babička Lucie Wankelová mi o všech těch lidech i inteligentních debatách psala celé dětství deník,“ dodává. O objevech a nálezech prapradědečka i prastrýce si může číst i v odborných knihách a publikacích, které zaujímají část její knihovny.

Ne se vším, co o její rodině bylo napsané, ale souhlasí. „Wankela kritizovali, že své objevy prodal do Vídně. Přitom když se stěhoval z blanenského zámku, kde působil jako lékař rodiny Salmů a jejich zaměstnanců, a nabízel své sbírky do Prahy a Olomouce, nikdo o ně nestál,“ popisuje Lesná.

„Absolonovi zase někdy vytýkají, že jeho střílení chodeb v Moravském krasu bylo pro krápníky dost drastické. Já ale myslím, že na tu dobu a prostředky, které tehdy byly, udělal kus úžasné práce. Tehdy to bylo jiné než dnes. Vždyť k jeho nalezištím pravěkých zvířat lidé jezdili s fůrama a hromady kostí vozili prodávat na klíh,“ dodává.

Vzpomínek a zážitků z Moravského krasu má Lesná desítky. I proto se z Brna, kde její rodina vlastnila Bakešovu vilu, vyšperkovanou suvenýry, trofejemi, dary a oceněními z celého světa, přestěhovala před čtvrtstoletím do Blanska, kde se před 135 lety v budově staré školy narodil její dědeček Jaroslav Bakeš.

Do Moravského krasu ale na rozdíl od svých předků bádat nechodila. Namísto studia vysněné veteriny skončila v padesátých letech v komunistickém lágru a potom pracovala jako frézařka či hygienička.

„Byla jsem také posuzovatelkou německých ovčáků a psů čau-čau,“ připomíná a ze skříně vytahuje unikátní svetr upletený ze psí srsti. „Pět let jsem tu srst vyčesávala,“ pyšní se. A připojuje příběhy o dědečkovi, který se svou ženou založil první nemocnici pro lidi trpící rakovinou, či o babičkách - vědkyních organizujících První všeslovanskou výstavu v Praze.

Zdroj: Mladá fronta DNES - jižní Morava